Ty jsi tak dívko křehká,

pouze na duši,

přitom jsi tak hezká,

to ti každý potvrdí.

Proč se pořád krčíš,

za sebe schováváš?

Proč pořád křičíš,

srdce drsně schováváš?

Nechceš slyšet pravdu,

věříš křivým hrám,

potom stavíš hradbu,

já už tohle dobře znám!

Prosím tě o to,otevři srdce své,

zažeň myšlenky dusivé,

že dál to nejde,

opusť úvahy pochmurné.

Ty jsi tak hodná holka,ale proč to vše je?

Proč se chováš nepřítomně a trápíš srdce své?

Ale ty  dobře víš,

že takto nechceš dál,

touhy nestišíš,

život bodal,ovládal,shazoval,našeptával .

Hlodal,okrádal,uvadal,rozplakal.

Proč věříš lžím a slibům?

Vždyť každý chce jen své!

Proč věříš planým citům?

Lsti jsou tak mazané.

Srdce máš plné,

ošklivých vzpomínek,

pocity zastřené,

plno tíživých bolístek.

Jednou přijde láska

a ty posmutníš.

Je to jenom sázka?

A hned hledáš skrýš!

Ten člověk to myslí vážně?

Nikomu nevěříš.

Chováš se prázdně,

nálady měníš.

Kopeš kolem sebe jako divoký mustang,

necítíš, že každý není stejný,

jsi obrněný tank

a myslíš, že vše je beznadějný.

Holka,už se vzpamatuj,

nestůj,důvěřuj, raduj.

Slituj,nepochybuj,bojuj,miluj.