Je tma a moje duše nemůže spát,

zatína zuby do minulosti,

topí se v hloubce lítosti.

Představa, že objímáš ji,

je jako čepele bodnutí.

Být zase v tvém objetí,

než mezi námi proletí napětí.

Další noc, kdy je toho zas moc,

noční můra a lampa zhasla.

Rozevřela křídla a k nebi vzlétla,

moje tiché volání o pomoc.

Rozevřela křídla a k tobě vzlétla,

ale k nebi už nedoletěla.

Přes den jsem jako zombie na zoomies,

každodenní přežití bez tvého bytí.

Je jako text bez hudby od The Cranberries,

večer se hlásí - myšlenky zhasni.

Je tma a moje myšlenky odmítají spát,

zatíná zuby do přítomnosti,

v jaké vy dva žijete si radosti.

Další noc, kdy je toho zas moc,

noční můra a lampa zhasla.

Rozevřela křídla a k nebi vzlétla,

moje tiché volání o pomoc.

Rozevřela křídla a k tobě vzlétla,

ale k nebi už nedoletěla.

Naslibuješ i jí, že bude navždy,

v tvém objetí jako v přípojce napětí.

Nebudeme si lhát - bude to tak.

A já to z hlavy musím dostat zas.

Další noc, kdy je toho zas moc,

noční můra a lampa zhasla.

Rozevřela křídla a k nebi vzlétla,

moje tiché volání o pomoc.

Rozevřela křídla a k tobě vzlétla...