Stále mě dohánějí mé staré stíny.

Chtějí mi vnutit ten známý pocit viny.

Ale můj kamarád mě před nima chrání.

Jmenuje se hlast, jen s ním mám klidné spaní.

Jenže on má taky svoji stránku stinnou.

Stal se mou krví,slzou, každou tekutinou.

On je ten, co mi přivodí kocovinu.

On ji i vyléčí, tak proč mu dávat vinu?

Nejdříve jsem přišel o své zaměstnání

a další se ve dvou strašně těžko shání.

Z bytu jsem byl vyhozen ven na holou zem.

Zas to všechno prožívám se svým kámošem.

Všichni mě opustili, ale on zůstal.

Asi mezi námi je vzájemná úcta.

Už prachy nemám, tak musím si je krást,

ať mám na kámoše se zvučným jménem Chlast.