Víš, že jen s tebou stoupám výš, že už vše si můžu přát,

a jen co chceš to ti dát, a žít,

když spíš, tvoje tělo je jak spíž, co mne láká blíž a blíž,

s různou chutí chtít si hrát, a snít.

Jednu chvíli jsem jak nůž, však za chvílenku jenom tupý už,

co nesnaží se ani hnout, kousek z tebe utrhnout.

Oheň v očích ti září, v listopadu i v září,

snad proto citím se vinný, a tajně srkám střik vinný.

Ref.: Dobře víš, že sním, že tě jednou s velkou chutí láskou sním,

jen pod hvězdnou oblohou, s nezdravou oblohou, tě sním,

v mužném objetí, staneš se mou velmi chutnou obětí,

marně skrývám dojetí, a těžko změním pojetí, to vím!

Spíš ochutnám tě vždy, když spíš,

kdy hladinou jsi víc než dnem, nocí sílím každým dnem, a jím,

a rád svým chutím se klidně vzdát,občas brát si, občas dát,

nechat zdát si, že tě jím a sním.

Nikdy neznat covid, rýmu, oddávat se svému rýmu.

Snad nepřijde apokalypsa, až chodník přijde a pokálí psa.

Vím, že lepší bývá v krbu topit, než v studené se vodě topit.

snad proto jsem radši činný, nežli stydět se pak za své činy.

Ref.: Dobře víš, že sním, že tě jednou s velkou chutí láskou sním,

jen pod hvězdnou oblohou, s nezdravou oblohou, tě sním,

v mužném objetí, staneš se mou velmi chutnou obětí,

marně skrývám dojetí, a těžko změním pojetí, to vím.