Když chceš být za krále, ale považuješ se za žebráka.

Když se bojíš a někdo ti nabídne východisko,

Když tě kdosi, možná osud drží pod krkem a chce,

abys zaplatil, a ty nemáš nic, jen sebe.

Osud:

/: Platíš svojí duší,

když neznáš svoji cenu. :/

Když stojíš o brak, zabalený do pozlátka

A vemeš si ho na dluh, i když nemá žádnou cenu.

A když to zjistíš, je pozdě, protože musíš za to pořád platit.

Tomu se neříká smůla, ale dospívání.

Osud:

Platíš svojí duší,

když neznáš svoji cenu.

Když tě milá podvede a tvoji přátelé zradí,

A ty chceš zpátky všechno, co si myslíš, žes měl,

a jsi schopen všechno jim tolerovat,

jen proto, abys dál mohl věřit přeslazeným lžím.

Osud:

Platíš svojí duší,

když neznáš svoji cenu.

Za drobek lásky hozený ti do kouta,

kam tě zahnali, jsi ochoten obětovat sám sebe.

A nechceš vědět, i kdyby ti to stokrát říkali,

Že tohle není láska, jen pro tebe špatnej obchod.

Osud:

Platíš svojí duší,

když neznáš svoji cenu.

A všechno zapíjíš alkoholem, abys zapomněl a nic necítil,

A tak zapomínáš na vše a vzdaluješ se sám sobě.

A mezitím tě všichni opouštěj,

A ty stejně nakonec zůstáváš sám.

Osud:

Platíš svojí duší,

když neznáš svoji cenu.

A tak ti utíká život a ty na něj nadáváš, a na všechny kolem sebe.

Ještě ti není tolik, ale jsi starej mrzutej dědek, co má svý neduhy.

Viníš všechny kolem,

jen na sebe jsi za tu dobu úplně zapomněl.

Osud:

Platíš svojí duší,

když neznáš svoji cenu.

A když jednoho dne zjistíš,

že to není smůla, špatnost Boha, nebo Osud,

ale že ty sáms to dopustil

a je jenom ve tvých rukou, to změnit.

Osud:

Platíš svojí duší,

když neznáš svoji cenu.

Pak oslavuj ten den probuzení,

Protože i když už jsi starý, tak dokud ještě žiješ,

máš možnost uvědomit si, mít naději, konat a věřit.

Tak můžeš zachránit svoji duši.

Osud:

Bereš si zpátky svoji duši,

Když poznáš její cenu.