Kráska a zvíře

Zídka v loubí, v hloubi šípkový keř

Někdo bloudí, já cestu znám věř.

Už odmykám, od tebe mám, ten zrezavělý klíč.

Někdo bloudí, ne já. Dej mi :

Ref:

Zapomenout na tvou zvláštní tvář

však tvrdím, duši čistou máš.

A prý že ti Zvíře říkají, mě Krásko…

Kůň plavý mě nese nocí sám

nebloudí, jel tu tisíckrát.

Proč růže voní, se sebe ptám.

Sedm týdnů, matně kůň nocí ržá.

Vždy odmítnu, odjet a být tvá.

Neodmykám, si vytýkám, že oči smutný máš.

Někdo váhá, ne já. Dej mi :

Ref:

Zapomenout na tvou zvláštní tvář

však tvrdím, duši čistou máš.

A prý že ti Zvíře říkají, mě Krásko…

Kůň plavý mě nese nocí sám

nebloudí, jel tu tisíckrát.

Proč růže voní, se sebe ptám.

Sestra se ptá, čí stín tě trápí, že pláčeš a sníš.

A můžeš mi lhát, vím to víš, chceš znát ho blíž, marně zápasíš.

Zídka v loubí, v hloubi šípkový keř. Nechci:

Ref:

Zapomenout na tvou zvláštní tvář

a tvrdím, duši čistou máš.

A prý že ti Zvíře říkají, mě Krásko…

Kůň plavý mě nese nocí sám

nebloudí, jel tu tisíckrát.

Proč růže voní, se tebe ptám, se ptám………