Na dráze se občas stane, že člověk po noční hned na odpolední směnu vstane. Někdy to bolí velice, ale.na pásce přibudou tisíce.

Hmmmmhmmmm bolí to velice, ale budou tisíce, hmmmhmmm budou tisíce....

Když už vstaneš sotva lezeš, s vypětím sil na vlak vlezeš, lístky cvakáš bez dechu, i když se vidíš v pelechu, pískáš máváš, úsměvy dáváš, přípoje lidem obvoláváš, tváříš se mile převelice, i když Ti mlátí v hlavě palice.

Hmmmmmhmmmm bolí to velice, ale budou tisíce, hmmmmmhmmm budou tisíce....

V Mostě ti nastoupí s kočárkem mamka, v kapse máš drobných víc než banka, sluníčko řeže ti do očí, kdy už se ten vlak sakra otočí?! K svačině zbytky co dům dal, pod nohy plete se ti minibar.

Hmmmmmhmmmm bolí to velice, ale budou tisíce, hmmmmmhmmm budou tisíce....

a tak je to pořád dokola a dál, než se stane něco, čeho ses před chvílí nenadál. Na sedadle sedí tatínek s klukem, vykuleným a s nastraženým sluchem, kdy ozve se ta očekávaná fráze - Jízdenky prosím! Vždyť přece jsme na dráze.

Důležitě hlavičku vystrčí, a dětskou jízdenku ti podstrčí, pak řekne s vážností jaderného fyzika - My jedeme za babičkou do Mělníka.

V tu chvíli se ti směna přetočí, slunce nádherně ti hřeje do očí, energie máš až do zítřejšího rána, najednou nikdo nekouká jak vrána.

Hmmmmhmmmm tak jedeme dál, za co by svět stál, hmmmmmhmmm kdyby ses mu nezasmál.....Hmmmmhmmmm tak jedeme dál, za co by svět stál, hmmmmmhmmm kdyby ses mu nezasmál.....

pro hezčí den stačilo pár milých vět a to jak všechno vnímá dětský věk, Stačí že nás taky někdo rád vidí, vždyť i my jsme přece jenom lidi.