Když tma večer na dům padá
plamínky svíček čekají
a už první můry léta
k nim slétají, k nim slétají.

Pak jim vánek šeptá
něžná slůvka letních dní
po vodě lekníny si plují
a mě to táhne jenom k ní.

V noci s ní být mě láká
smět jí z křídel slíbat prach
zítřek stále v dálkách
a tak proč mít z něho strach.

Jsme jak stíny skrytí
za kouzelnou lucernou
stvůry žáru svíček
se svou noční hrou.

Vzhůru i dolů
třepotáme křídly nad svíčkou
těla láskou pálí
motýlí chvění v domě nad vodou, v domě nad vodou

Dlouhé žít jepicím se zdá
končí svatba můr, pod svícnem je tma
a my dál chcem žhnout, jen ať roste knot
než nás ráno přivítá.

Když tma večer na dům padá
plamínky svíček čekají
a už první můry léta
k nim slétají, k nim slétají.

Pak jdou na zádušní
a světlo kreslí po stěnách
jí ve chvíli zrcadlení
dvě můry tančí v zorničkách.