Potlučená po cestě své já kráčím
zmlácená však stále to zvládám
jak cítím se na dně, je mi až k pláči
přesto nejsem člověk, co se otáčí.

Jedna otočka, k domovu, zpět
sladký návrat ke starým zvykům
pár kroků, deset, možná jen pět
a útulná střecha bez problémů.

Vítr cloumá se mnou, ale já jdu stále dál
stačilo by se jen otočit
však za mnou - jen tma.
A před nosem, co tam vidím nebo nevidím
kat, co sbírá luční kvítí
a s dětmi si chce hrát.
Zdání často klame
to, co dobré zdá se
rychle uhasne
a zase ta tma.
 

Jen silní přežijí, ale za jakou cenu
záleží vůbec na tom, v jakém konaj jménu?

Vytáhněte mě z propasti na mé místo zpět
stačilo by deset kroků nebo možná pět
stojí nám vůbec za to bojovat, za ten blbej svět
kde už není ani jeden čistej květ?!
 

Vítr cloumá se mnou, ale já jdu stále dál
stačilo by se jen otočit
však za mnou - jen tma.
A před nosem, co tam vidím nebo nevidím
kat, co sbírá luční kvítí
a s dětmi si chce hrát.
Zdání často klame
to, co dobré zdá se
rychle uhasne
a zase ta tma.
 

Teprve teď přichází poslední boj
tak neutíkej, všechny síly spoj
když nebude chybět ani jeden voj
změníme celou zemi, dokola kol.
 

Vítr cloumá se mnou, ale já jdu stále dál
stačilo by se jen otočit
však za mnou - jen tma.
A před nosem, co tam vidím nebo nevidím
kat, co sbírá luční kvítí
a s dětmi si chce hrát.
Zdání často klame
to, co dobré zdá se
rychle uhasne
a zase ta tma.