Na cestě z uvadlých her, které dávno nikoho nebaví, jsem

Jsem na cestě za něčím, co je někde daleko ukryté, možná jen sen

Jiný sen, ten černý, co mám, jde se mnou kamkoli, ať jdu nebo utíkám

Co jsi, a proč mně nedáš klid, co jsem ti proved, co, proč za mnou slídíš

Cítím z tebe dávno vyschlou krev nebohých duší

Duší těch, co byli dřív, tak jako já, člověk, co má svůj život

Kdo jsi, že tvůj dech je cítit celým tělem, je naskrz všude

Jak se zbavit prokletí, no tak jak se tě zbavit mám?

Já tvé sny vnímám, já tvé sny znám

Já jen to dobré v tobě sbírám a ty rád mě posloucháš

Ne! Ty máš dvojí tvář, anděl, ale taky had v tobě dřímá

Vidím tě, jako jasný bod, který vpije všechno pěkný, co ještě mám

Nenachytáš mě, ještě sílu mám, i když jsi se mnou všude, pořád odolám

Co je to sakra za sílu, co v sobě máš, kouzla a čáry a magii a co já vím, na mě zkoušíš

Vzdej to, to není fér, nerovný boj se odehrává

Klapky z klavíru se na mě zubí, lustr kymácí se a mává

Z obrazů na mě civí tváře a jde z nich chlad, co to je, ptám se

Ze zdí slyším hlasy, jak řvou a přitom jen šeptaj, už to nezvládám

Já tvé sny hlídám, já jsem tvůj řád

Tvé sny já zpívám, tvé sny jsem já

Já tvé sny vnímám, já tvé sny znám

Já jen to dobré v tobě sbírám a ty sám jsi rád, že mě máš…