Na tomhle světě být tak to mě vážně nebaví,

Jedu si svůj svět a všichni okolo  jsou pomalí.

Kolem slyším hodně lidí, ale nikdo nikde,

Neustále čekám den až si mozek zvykne.

Pocit blaženosti? Ten už dlouho neprožívám.

Možná že mluvim, ale přesto nepovídám.

Že mě nepobíráš? Klid, to je normální.

Už neplánuju nic, moje činy jsou spontánní.

Celý tělo v prdeli, ale nejvíc odnesla to hlava.

Všichni mě chtěj zabít, ale nakonec musim udělat to sama.

Jsem ta ze spodiny, ta co nedá to už bez toho.

Všichni říkaj “ŽIJ!” Pičo, jenže Já už nemam pro koho.

Zašlo to moc daleko, v hlavě se to zaseklo. 

Štěstí bylo na dosah, ale teď je zase daleko.

Pokud zvolíš tuhle cestu, tak se z ní už nedostaneš.

Možná že máš sílu, ale nad tímhle nevyhraješ.

Ne, nedělám si prdel, ovládá tě věc.

Nikoho už nemáš, páč hlas ti řekl kec.

Psychicky jsi v píči, ono ovládlo ti to mysl.

Život bez toho i s tím prostě nemá žádný smysl.

Tak podej mi ten prášek, ať můžu vzlítnout.

Kurva narvi do mě piko , přeju si už chcípnout!!

Na hrobě jen nápis “Smažka co byla sjetá na piku”.

Jedna svíčka od dealera co je díky mně teď v balíku..