V údolí nad řekou, hejna supů krouží,

                             krouží slídí krajinou, nad plání a louží.

                             Hledaj oběť skolenou, nemocí či rukou tvou,

                             tou člověče co v ni jsou, tvé kolty co smrt nesou.

                             Teď tu slunce silně pálí, ale zas se chystá k bouři v dáli,

                              jen supi pořád zpívaj svou a dál pátraj krajinou.

                              Smrtihlav se nad krajinou vznáší, dupot koní zpod kopyt se práší,

                               slyším střelbu cítím dým, už našli oběť teď to vím.

                               Tam u řeky pod tou skálou, několik těl spočívá,

                               a leží tam  bez svých koní, ty už někdo jiný má.

                               Supů houf už míří k místu, velká křídla dělaj stín,

                               maje vizáž antikristů, zobáky to ostrý klín.

                             Jedno vím už dozajista, že nebude co se chystá,

                             tahle smutná hostina, co má právě začínat.

                             Přikryju je dekou svou a mohylou z kamení,

                             co by pomník hněvu byl, lidský zloby znamení.

                            Krouží a zpívají si svou, tu svou píseň pohřební,

                            tuhle píseň odvěkou, co v uších mi stále zní.

                            Dokud v lidech bude zášť, supi kroužit budou dál,

                            mohou si pak vybírat, z nich nebo taky z vás dál,dál,dál.