PRSTÝNEK - Monika Nedomová/Bc. Josef Bartoš

Prstýnek

Když ležel jsem v trávě
a na stébla si pískal
uvědomil jsem si právě,
co všechno jsem s tebou získal.

Prázdniny strávený pod stanem
a víkendy u tvých rodičů,
dny, kdy jsme říkali
že už nikdy nevstanem
a silnice bláhových řidičů.

To léto jsem ti ze slámy vyrobil
ze srdce první prstýnek.
V trávě jsem utrhl pampelišku
a použik jí jako kamínek.
Oči ti zářily jako nikdy před tím
a já věděl,
že navléct ti ho smím.

Osud si nikdo nevybírá.
Byla jsi mladá a já tě miloval.
Ve tvých gestech a pohybech
jsem si liboval.
Ta láska neumírá.

Prstýnek teď v ruce svírám
když na naše chvíle vzpomínám
a slzy si z tváře otírám,
když na naše místa chodívmám.

Kdo ví, co se ti teď zdá,
co za víčkama schováváš.
Kdo ví, co teď právě děláš
nebo jak se v nebi máš.