naplněná hořkostí

tichými kroky odcházíš

odříznutá od světa ve stínech sedíš

 lidem se pomalu ztrácíš

neviděná v samotě schovaná

nemůžeš být nikým zraněná

přemýšlíš jestli nejsi průhledná

když nikoho tvé srdce nezajímá

v životě nesmělá

v tichu ztracená

hledáš odraz svůj

nikdo tě však nevidí

od světa tě oddělí

zaživa zazděna

do samoty pohřbena

já vidím pravou tvoji tvář

jež láskou kypí sytosti

tou nejjemnější rudostí

nelze snadno vidět tu zář

kterou před všemi schovanou máš

tak proč se pořád schováváš

svůj osud jsi přijala

a oči své zavřela

čekám tu na tebe celý čas

nemůžeš pořádně spatřit můj obraz

slyšíš snad můj hlas

zbaví tě smutku co máš

v životě nesmělá

v tichu ztracená

hledáš odraz svůj

nikdo tě však nevidí

od světa tě oddělí

zaživa zazděna

do samoty pohřbena