Když se dívám na oblohu a vidím mraky plout,

  taky bych se do té dálky nechal větrem nést,

  zbavit se na chvíli malou, těžkých zemských pout,

  lítat si nad hnízdy čápů a spleti dlouhých cest.

  Mít tak křídla Ikarova, z brků labutích,

  vznášel bych se nebem, věřte každý den,

  to musí být krásný pohled z výšky na tu zem,

  na uspěchaný život malých tvorů člověčích.

  Sólo nebo brumento.......

  Někdo říká že nejhezčí pohled na náš svět,

  bývá z hřbetů koňských, možná pravdu má,

  však nasadit mu křídla ptačí a fantazie vlet,

  vsadím se že by svůj názor, změnil a to hned.

  Život je jak písek pouštní, protéká prstama,

  člověk s časem neúprosným, svůj boj prohrává,

  kdykoli pak vzhlédneš vzhůru, tak lítat nepřestaň,

  vždyť dnes máš ještě pevnou ruku, však zítra scvrklou dlaň.

  Sólo nebo brumento.......... 

  Vždyť dnes máš ještě pevnou ruku, však zítra scvrklou dlaň.

.