Dnes nedaří se v práci a vše ti z rukou padá,

  cestou domů na chodníku jsi do psího lejna šláp,

  na kliku dveří saháš prudce, zůstala ti kurva v ruce,

  s úsměvem se stavíš k tomu, vždyť jseš tvrdej chlap.

  Nasadil jsi znova kliku a otvíráš směle,

  no jaké tvoje překvapení, když nic a nikdo doma není,

  pouze dopis na botníku, v něm slovo vřelé, krásné,

  že sám zůstaneš v tomhle bytě,  je nad pochyby jasné.

  Venku prší, chlad se vkrádá, tak okno přivíráš,

  na parapet kapky klapou, klapi, klapi, klap,

  holej byt tu na tě padá, dveře z venu zavíráš,

  však nějak bude, jdeš to zapít, vždyť jseš tvrdej chlap.

  S opicí se vracíš domů a stoupáš po schodech,

  ze samoty strach už nemáš, nejseš přece srab,

  už kolikkrát jsi zůstal tu sám po svých rozchodech,

  vždy řešila to láhev rumu, vždyť jseš tvrdej chlap.

      Tvrdej chlap, tvrdej chlap, jó kurva tvrdej chlap.