Upír

Skryju se stínem schovám se někam,
no tak si pospěš já dlouho už čekám.
Ty nemáš tušení schovanej kde jsem,
nemělas vybírat cestu tím lesem.
Procházka lesem, je to však smůla,
v temnotě čekám já, kreatůra.
Krvavou scénu měsíc ozáří,
strach kouká z očí a děs ve tváři.
Krvavý polibek  na onen svět, 
vidím svou kořist už nemůžu zpět.
Beru ti život a to mě trýzní,
 já ale přeci neumřu žízní.
Tak hrozná žízeň jak když jdeš pouští,
instinkty šelmy zas ve mě spouští.
Tak padá k zemi dívka už bledá,
ta hrozná chvíle vrátit se nedá.
Tak padá na zem, pomalu usíná, 
objatá mrazem, bolest už nevnímá.
Nepříjde k matce tou lesní pěšinou,
trvalo krátce vzít dceru jedinou.
Nebylo těžký tu dívku lapit, lesem šla pěšky,
já musel se napít.