Já už nechci dál,

chvíli se smát, 

chvíli brečet,

chvíli se bát,

chvíli klečet na kolenou.

A prosit o odpuštění. 

Stojím na útesu, 

chci skočit.. 

Hledám útěchu, 

ten pocit.. 

Hledám tebe.. 

Miluji tě, víc než by se mělo. 

Jsi mé nebe, i mé peklo. 

Má spása.

Chybí mi tvé tělo. 

Tebe vidět, 

to je pocit.. 

Tráva v ruce, mysl zkažená. 

Lítost v srdci, 

už nechci ty břemena. 

Už nechci ty časy, 

Kdy bát bych se měla. 

Už nechci dál čekat, 

kdy přijde další střela.

Do mých zad. 

Už nechci. 

Další můj pád. 

Už to nezvládám, 

do hlubin spadla mysl má.. 

Já už nechci dál,

chvíli se smát, 

chvíli brečet,

chvíli se bát,

chvíli klečet na kolenou.

A prosit o odpuštění. 

Chci milost, 

všech bohů. 

Oni do duše promluví. 

Mému zlomenému já. 

Už nechci zažít, 

více toho studu za sebe, 

za své činy. 

Mrzí mě to.. 

Ten pocit viny. 

Můžu za to jen já, nikdo jiný.