Měla dobré srdce,

jen se ztuha žvýkalo.

Ale když jsem jedl ruce,

to mi vážně chutnalo.

Poznal jsem ji teprv včera,

dneska jsem ji začal žrát.

Její jméno bylo Věra.

Měl jsem na mou Věru hlad.

Teď ji píchám, paničku,

a ona mi teče.

Na píchání mám vidličku, 

Věra se totiž peče.

Mám pocit z masa Věřina,

když ho v puse obracím,

že chutná spíš jak zvěřina,

než zvířata domácí.

Zamiloval jsem se do ní.

A tak jenom z čisté lásky,

taky proto, že krásně voní,

dávám Věrku do klobásky.

Věrka už je dojezena

a já zase hladovím.

Bude to muž, nebo žena,

koho si dnes ulovím?

REF:

Jsem kanibal. KANIBAL!

Tebe bych si taky dal.

Kdybych já byl na Tvém místě,

tak bych utíkal!

Jsem kanibal. KANIBAL!

Tebe bych si taky dal.

Říkají mi Otesánek,

lidožroutů král.