1. Žárlím na ten déšť, 

co na tvou tvář se může snést, 

je ti blíž než bývá vlastní stín

ó, žárlím na ten déšť. 

2. Já žárlím na ten čas, 

co měl být jenom náš,

teď mu patříš víc než noci sen,

ó, žárlím na ten čas. 

Refrén:

Tak postůj, dej mi chvíli, 

ať můžu ještě snít. 

Tak postůj, snad se mýlí,

kdo říká nech ji jít.

Vždyť stáli jsme tam oba,

když dali jsme si slib až 

do konce našich dnů. 

Je těžké říct tak běž, 

a žij si, jak žít chceš, 

když vzdávám se svých snů.

3. Já žárlím na měsíc,

když září víc a víc,

že pohladí tvou krásnou tvář

ó, žárlím na měsíc. 

4. Já žárlím na lásku,

co visí na vlásku,

pak s někým jiným spojí tě,

ó, žárlím na lásku. 

Refrén:

Tak postůj, dej mi chvíli, 

ať můžu ještě snít. 

Tak postůj, snad se mýlí,

kdo říká nech to být. 

Vždyť stáli jsme tam oba,

když dali jsme si slib až 

do konce našich dnů. 

Je těžké říct tak běž, 

a žij si, jak žít chceš, 

když vzdávám se svých snů.

Měl bych vstát, boj už vzdát, 

jenže vím, že jen s ní

ó jen s ní zas budu klidně spát. 

Tak nemám chuť to ještě vzdát. 

Refrén:

Tak postůj, dej mi chvíli, 

ať můžu ještě snít. 

Tak postůj, snad se mýlí,

kdo říká nech ji jít. 

Vždyť stáli jsme tam oba,

dali jsme si slib až

do konce našich dnů. 

Je těžké říct tak běž, 

a žij si, jak žít chceš, 

když vzdávám se svých snů.

Je těžké říct tak běž, 

a žij si, jak žít chceš, 

když vzdávám se svých snů.