pokaždé když se vzbudím

svět bez lidí spatřím

pouze duny z lesknoucího písku

v němž jsou kousky blyštících střípků

poušť naplněná bolestí

odlomené od zlomených duší

jenž projít musíš

vichr vající

nese hlas ptající

proč se tolik snažíš

sám snad tušíš

jsi jediný kdo se snaží

jdeš však cestou za lží

nekonečná pouť pouští

nenese úspěch žádný

to snad nikdo nezkouší

být chodec potulný

mé nohy třesoucí

nesou mě přes poušť planoucí

síly ubyly a noha podvrtla

začal jsem se bořit do ticha

v písku tonoucí

vyhrabávám se ze všech sil

nehodlám darovat život můj končící

bylo by to jako smazat čím jsem byl

vichr vající

nese hlas ptající

proč se tolik snažíš

sám snad tušíš

jsi jediný kdo se snaží

jdeš však cestou za lží