1/ Koukám, že venku velmi lehce sněží, asi už budou Vánoce,

zdá se mi, že ten čas tak rychle běží – jsou dřív než po roce?

Od října se tu všichni divně snaží v krámech zdobí výlohy

snad nakoupit dřív než se všechno zdraží, snížit výlohy.

Ref1.: Už vím, co ti dám, to nejdražší, co mám,

s růžovou mašlí, ne proti kašli,

jen k hrám, tvým hrám,

slušet ti musí, to vím, mám kůži husí, prosím,

hned do tvý pusy, šup s ním,

ve snech vídám.

2/ Přes léto ten čas totiž strašné pádí, zas tu máme Vánoce,

a snad díky mému i tvému mládí stříkaj emoce,

kapr už se zase pomalu tváří, že se dá ke stolu jít,

příště budu zdobit radši už v září, ať mám k svátkům klid.

Ref2: Snad už víš, co mi dáš, co už pár neděl, vybíráš,

s obrovskou mašlí, na obal kašli,

neptej se radši, večer je náš!

Světlo v tých očích, v plamenech zní, ve dvou se přece vždycky líp sní,

a radost snová, stále a znova,

tak proč se ptáš?

3/ Stromek v pokoji už světýlky kvete, jsou tu Vánoce,

já tě nemůžu najít, div se světe, pátrám divoce.

Nebo mi někde tajně balíš dárek, tiše v ústraní,

snad jedna nebo víc tlustých obálek, nechám pátraní.

Ref3.: To já sám, přísahám, jsem skvělý dárek, co ti dám,

pod stromek lehnu, ani se nehnu, bude to vzrůšo, povídám.

Uhni mi kousek, fakt tam musím! Jsi snad můj dárek? Já se dusím!

Oba dva s mašlí, tak jsme se našli ...

Zírám!