Řekni mi, na co teď myslíš, kdo Tě objímá a kdo Tě má rád?

Komu se dáváš, s kým pak usínáš a komu píšeš, když začínáš se bát?

Bát všeho co bude a co už bylo, bát kohokoliv mít?

I přesto zanecháváš kusy sebe v lidech, co nemůžou Tě chtít.

R:

Jsi tak vesmírná, nezranitelná, však vídám už jen tvůj stín

Jediné co zbývá je touha, alespoň ve snech Tě mít

A líbat, objímat, získávat a ztrácet, nacházet, znovu a opět být spolu bez sebe a věřit,...

že to tak je správné chtít.

Cítit tvůj pohled v zádech,

znát každý výdech a nádech, nepřestat snít.

V tvých očích se koupat, 

jen tiše doufat, že ta chvíle nezmizí.

R:

Jsi tak vesmírná, nezranitelná, však vídám už jen tvůj stín

Jediné co zbývá je touha, alespoň ve snech Tě mít

A líbat, objímat, získávat a ztrácet, nacházet, znovu a opět být spolu bez sebe a věřit,...

že to tak je správné chtít.

...

Řekni mi na co teď myslíš, kdo Tě objímá a kdo Tě má rád?

Na koho se koukáš, při kom usínáš a kdo Tě jak já zná?

Stále vše v sobě dusíš, nechceš zranitelnou být?

Stále na mě myslíš, kdyžv noci usínáš...|: a zda-li se stále ptáš :|...a co já?