Slunce nám dnes svítí,

půjdu se projíti,přírodou.

V dáli křičí děti,

hrají si tam s mičudou. 

Chodím kvůli tichu,od hluků autů z měst,

tam já s klidem splinu,

v košatém lesíku,

duše má,bude kvést!

TO JE,ALE KRÁSA!

Dýchám čerstvý vzdoušek,

smutek já tam opustím 

a, když dám si doušek, 

svobodu já okusím.

Nadých,výdych,naberu vůni toho lesíčka,

krásně voní jehličí,

na stromech je smola,

ta mě slastně nabudí.

SRDCE OPĚT JÁSÁ!

Chodím, cítím změnu, 

chmury z hlavy vyženu.

Lehnu mezi stromy,

slyším lesní sbory.

Šepotají mezi sebou,

roztřepou se do rytmu vánku,

je úżasné s jakou něhou,

přivedou mě k odpočinku. 

Už přichází stmívání,

já už musím jít,

slyším v dáli zpívání,

jdu za nimi,já chci s nimi být!

Zpívají tam trampové,

stromy šumí do rytmu,

jsou to akce soukromé,

přespávají ve stanu.

Někteří u ohniště,

vůbec se nebojí

a jak půjdou příště,

už se na setkání s nimi domluvím!