Za balkonovým oknem sedíme,ty a já,

obloha je šedá, depresivní,mdlá.

Díváme se ven,

 je noc či den?

A já se modlím za spásu lidstva,

za milost,aby přišla!

Za lidi nešťastný,

co dům jim odnáší,

domy boří,

voda bouří.

Modlím se za sebe, modlím se za tebe,

můj drahý příteli,nikdo nic nezmůže.

Mosty přibírá,je to strašný,

káble trhá,voda řádí.

Máme obrovský strach,

 zbyde jenom v slzách prach.

Spláchne nás ten hrozný běs,

nebo zůstanem v suchu dnes?

 Kdo nás dnes podrží?

Déšť padá,v temných mrakách se vytváří.

Prší a prší, není úniku,

bude líp,nebo to vede k zániku?

Ať je voda milosrdná,

chceme možnost říkat,my jsme doma.

Valí se sem,

nejde už ven,

už zbývá jen,modlení Ááámen. 

Cesty jsou pryč

břehy jsou fuč,

auto zde nemůže ,

nepřejede díry vymleté.

Jinde zase,řeka jede,

mele a mele,

co v cestě najde,vše odnese.

Díváme se jak odnáší dům,

těm naším sousedům.

Pod plotem řeka se valí,

zatopené sklepy,domy.

Proč se příroda hlásí povodní?

Jen Bůh nám na to odpoví!