Co je pravdou a co lží? Na stole lístek leží.

Kdo vidí a kdo je slepý, myšlenka si jen tak letí.

Život je občas tohou a štěstí pak jen pouhou pravdou,

anebo lží co na tom lístku leží...

jen jako moucha stuhlá co po zimě neohluchla.

Zahřej ji a usměj se, v motýla proměň se.

Leť do oblak a obdivuj. Jen na místě nestůj.

Mlč a nezoufej, své oči otevírej.

Oko je bránou z nebe, bránou kde najdu tebe.

Mlč a nehledej, po čem toužím to mi dej.

Tebe a tvoje srdce, co buší tak sladce.

Mlč a naslouchej, do země se nedívej.

Poslouchej to ticho, co láskou zpychlo.

Co je pravdou a co lží? Na stole už lístek není.

Poslal jsi ho do nebe, snad tě z toho nezebe.

Zima není chladivou, horko není o nás dvou.

O nás dvou je zapomění, milování a taky snění.

Srdce buší a do svých uší pouštím ta slova tichá,

a svou lásku jen tak lechtá

naše víra v zapomění, naše víra v denní snění. 

Naše síla nic víc není, než tohle prchlavé jmění.