v zuřící sněhové vánici

chlad stále sílící

poryvy nesou více sněhu

třpytí se v něm kousky ledu

letící drobné vločky

jenž vznikly z trošky

smutku v očích blyštící

kapičky na tváři mrznoucí

bolest tvá je zapsána

ve vločky řezána

vichřice je unášejí

volně pak poletují

tvojí tvář nevidím

však smutek tvůj je nesen okolím

tvá bolest je přehlížena

za stěnou sněhu zatřena

a tak stále padají

po dlaních v proudech klouzají

při doteku hned roztají

tvou bolest v slzách odhalí

kapičky na slunci třpytiví

z dlaní pomalu stékají

přestaň prosím plakat

ať vločky přestanou padat

tak nech na sebe hřát

a bolest začne také tát

bolest tvá je zapsána

ve vločky řezána

vichřice je unášejí

volně pak poletují

tvojí tvář nevidím

však smutek tvůj je nesen okolím