cesta je daleká  v mlze ztrácená

jsi neznámá a přece jediná

kdo mě může v barvě  zahlédnout

jak se snažím proudem plout

mou tvář považuji za ztracenou

 vydej se na cestu tmou

jiskro má zbloudilá

v tichu ztracená

nenech se zavát

do temnoty kolem nás

s pocity co máš

kroky mé tlumené tepou v temnotě

jenž tvoří mezi námi  mříž

cítím že jsme každým krokem blíž

prosbu svou nesu v modlitbě

tak vzpomeň si že na obzoru plane světlo tmou

jenž zavedete tě za mnou

jsi jediná kdo vidí mou tvář

nepoužiješ však svůj zrak

nese odkaz prázdnoty

jenž spadla do temnoty

tak prosviť ten hustý mrak

jiskro má zbloudilá

v tichu ztracená

nenech se zavát

do temnoty kolem nás

s pocity co máš