Když už smutno vládlo, nebo deprese o slovo se hlásila,

jediná myšlenka stačila, na Tebe a úsměv slunci podobný.

Z bludiště mysli z bláta jménem život cestu jsi mi našla,

Že přátelství je dražší, než láska jsi důkaz, proč konec je smutný…

V létě nebo v zimě, ať bouře zuřila či slunce pálilo,

Vždy jsi byla nablízku, jako moje opora, růže v sadě jménem život,

Dar nebo nadání, veselost jsi umocnila, sračky spláchla hned,

Dívku jako ty už nenajdu, jen vzpomínám na momenty veselý,

Jak sama bys sis přála.

Z náruče jsi odešla, dobrovolně jen tělo zůstalo,

Z očí jiskra zmizela, úsměv zmrzl s hlasem,

Na vzpomínky smíchem protkané nezapomenu.

Odhodláním naplněný sebevědomím plněný, jen díky tobě jsem to zvládal.

Život vidím barevně už i smích znovu nastavím, bolesti nad ztrátou už nevyjádřím.

Z náruče jsi odešla, dobrovolně jen tělo zůstalo,

Z očí jiskra zmizela, úsměv zmrzl s hlasem,

Na vzpomínky smíchem protkané nezapomenu.

Zda je něco po smrti to řešit nemusím, stejně se tam dočkáme, dobrovolně nebo krutě,

Zbývá doufat, že bezbolestně.

Víra že se uvidíme, sílu mi dává, že po únavě jménem život se uvidíme. Pak důvod mi snad sdělíš, proč jsi po sobě nechala všechny sny a přátele, zatím času dost, jestli něco po smrti je, to jen čas ukáže, do té doby ruku už si nepodáme.

Z náruče jsi odešla, dobrovolně jen tělo zůstalo,

Z očí jiskra zmizela, úsměv zmrzl s hlasem,

Na vzpomínky smíchem protkané nezapomenu.

Vzpomínat budeme, místo bolesti a ztráty na chvíle humoru, díky Tobě se zase za chlapa můžu prohlásit.