Ztichla už té války vřava......hurá sláva,

  lid hrdiny po ramenou poplácáva,

  a oběti co zarostla už polní tráva,

  upadají v zapomění.........to se stává.

  Poslouchejte lidičky ......já v té válce byl,

  vyhejbal se všem těm kulím , věřte ze všech sil,

  jednou jsem však šláp na mínu, z nohy mám pahýl,

  co k večeru mne vždycky studí.......jako chladnej jíl.

  Pravou nohu dřevěnou a jedno  oko.......mám,

  na zádech pak předlouhej nezhojenej šrám,

  ten svůj metál hrdiny, za kus chleba dám,

  vemte  pane  vždyť  mne  tíží.......jak hřích světa sám.

  Jó nechtějte být hrdinou.......prosím věřte mi,

  lepší je mít obě oči, nebelhat po zemi,

  když vám říkaj že hrdinové, budou spaseni,

  to si radši jděte užít.......do báru s frajlemi.