Když Pancho vracel se domů, z corridy přes suchou pláň,

  posílen v báru teqilou, únava dosedla naň.

  Ulehnul pod kaktusem, pod hlavu poncho si dal,

  sombréro přetáhl přes oči a za chvíli podřimoval.

  Oslík co měl ho nést domů, přivázán ke kůlu byl,

  u báru kde Pancho seděl a tequilu s přáteli pil.

  Když don Pedro uviděl osla, oprátku z krku mu sňal,

  ušák se k domovu vydal, cestu už za léta znal.

  V půl cesty přes vyschlou pláň, narazil na Pancha tam,

  břich plný  z vědra u báru, svou potřebu vykonal naň.

  Slétly se mouchy  z okolí, bylo to prakticky hned,

  a taky veškerá havěť, smočit svůj vyprahlý ret.

  Náš Pancho utíkal domů, obalen tou havětí,

  z vesnice lidé se děsí, že nastaly dny poslední.

  Od těch dob straší tam děti, když zlobí a přestat  nechtěj, 

  že přijde si  hned pro ně Pancho, ten  strašák  velkéj a  zlej. 

  Zda líbil se vám Panchův příběh, s koncovkou  roztomilou, 

  pak dejte si na jeho počest, sůl a citrón s tequilou,

  pak dejte si na jeho počest, sůl a citrón s tequilou.