Hola hola, osada už volá, tak nebuď  brácho línej vstát,

  batoh  už mám z polovice plnej,

  ještě pár konzerv  přihodím do něj,

  a  sušenky,  ty  máš  taky  rád.

  A pro strýčka  příhodu, lahev rumu v batohu,

  nesmí chybět,  vždyť to  brácho  znáš,

  noci bejvaj někdy trochu chladné,

  ohnivá voda,  ta vhod  vždycky  padne,

  tak vstávej brácho, vlak už čeká  nás.

  Na nádraží se to  trempy  hemží,

  a co na tom, že ještě  trochu prší,

  vždyť v kupé je sucho a můžem karty hrát,

  tu náhle zazní kytary hlas, písně trampů ozvou se zas,

  a každej se k těm písním přidá  rád.

  Pán průvodčí žádný lístky nechce,

  jen pod vousy usmívá se lehce,

  zpívá s námi a prosí o tu svou,

  tu písničku o tý niagáře, že vypadá možná trochu staře,

  ale srdce zaručeně mladé má.

  A je tu konečná, dojeli jsme k cíli,

  do osady je to jenom  míli,

  tak pojď brácho půjdem podél řeky,

  vždyť je to jen sotva deset minut, osadu už nemůžeme minout,

  sundám ti už obojek a náhubek  taky.

  Na osadě už je cvrkot velký, sešli se tu kamarádi z dálky,

  přátelky se mezi sebou vítají,

  pak po dva večery, u ohně táboráku,

  ti co maj kytaru, tak ji tahaj z vaku,

  a krásné písně starých trampů zpívají.

  V neděli k večeru, vracíme se domů,

  plni vzpomínek a nádhernejch dojmů,

  nazítří  šeď  týdne  čeká  nás,

  a v pátek brácho, když počasí dovolí, zase všichni  vezmeme batohy,

  na osadu vrátíme se zas a  jestli chcete přijďte mezi nás.