Ref.: Bojíš se žít život, proto radši neuděláš nic,
      zůstáváš v ústraní, než abys dostal víc.
      Nějak se to vyvine tak proč bys se snažit měl,
      bereš radši jistotu, ne to, co jsi vždycky chtěl...

Jsi mentální invalida, proplouváš dny,
svůj život prožíváš konstatně, bez změny.
Čekáš že jse něco změní, no sám nic neuděláš,
představa pasivního života je prostě skvělá!
Že se Ti nic nedaří Ti nevadí vlastně,
životem bez úsilí se proplouvá tak krásně.
Proč by jsi se snažil když i takhle to jde,
radši nic nezkoušej, stejně to nevyjde.

Jsi jen malá, smutná loutka v tomhle divadle,
rezignovaný ubožák na Tebe kouká v zrcadle.
Namísto radikálních řešení jen kompromisy hledáš,
nesnažíš se o velké věci, protože je nedáš.
Setrváváš neustále v šedé existenci,
snahu o cokoliv už považuješ za demenci.
Motivace pro Tebe-jak pro beznohého schody,
vykašli se na všechno, radši běž do hospody.

Ref.

U každé vlastní chyby cítíš gigantickou vinu,
máš strach se rozhodovat a bojíš se i stínů.
Když má problém víc řešení tak trpíš úzkostí,
mottem Tvého života je unikat od bolesti.
Snažíš se být v pohodě no jenom si to nalháváš,
žít hodnotným životem-v tom pravidelně selháváš.
Opakuješ názory a myslíš že jsou tvoje,
jsem posledním člověkem, vy všichni jste jen stroje.

Ráno zvoní budík a ty upadáš do beznaděje,
zase musíš do práce, kam tenhle svět vlastně spěje?
Dopouštíš se bezřadnosti většinových mas,
a zítřejsí den bude plný šedi zas.
Tragická je skutečnost, že už Ti je to vlastní,
nepromluví Ti do duše tenhle zvrhlý básník.
Kolik krát už jsi se ráno na zvonění probudil,
Snaha marná, všechno špatně, nikdy si se nevzbudil...

Ref.: 2x